20. května jsem se čtyřmi žáky osmé třídy vyrazila na soutěž pořádanou členy skupiny POKOS z krajského vojenského velitelství z Hradce Králové. Soutěž se konala na hřišti u ZŠ Komenského v Trutnově. Žáci zápolili v šesti disciplínách, na každou měli přesně 10 minut - i s přesunem mezi stanovišti. Závodilo se tzv. ve dvou vlnách - vždy po šesti týmech.

První úkol našeho týmu byl ten nejtěžší, který na soutěži byl - zvládnout překážkovou dráhu v co nejkratším čase. Na mokré trávě měl tým válet 60 kg pneumatiku, pak postupně uběhnout vytyčenou trasu se

zátěží a nakonec opět společně přenést nosítka stejnou cestou. Týmu se dařilo a vypadalo to pro nás nadějně. 

Druhá disciplína již byla lehčí. Šlo o hod granátem na cíl. Každý člen týmu se měl granátem trefit do označených čtverců. Naše úspěšnost ale nebyla taková, v jakou jsme doufali. 

Třetí disciplína byl vědomostní kvíz. Každý člen týmu měl svůj dotazník, který se snažil co nejlépe vyplnit. Otázky z první pomoci, všeobecného přehledu nebo otázky na vojenskou tematiku nás naštěstí moc nezaskočily. 

Čtvrtou disciplínou byla resuscitace. Všichni z týmu se museli účastnit resuscitace, která trvala šest minut. Žáci se snažili vymyslet co nejlepší taktiku při střídání a pak se pustili do úkolu. Překvapením bylo zhodnocení úspěšnosti resuscitace, které bylo „jen“ 54%. Máme co zlepšovat.

Pátá disciplína nám zaměstnala krátkodobou paměť. Šlo o „pohyb v minovém poli“. Na zemi byla rozprostřená provazová síť, v některých polích byly „miny". Ty ale nebyly nijak označeny - měl je v plánku voják, který disciplínu hlídal. Žáci se pokoušeli projít minovým polem - opatrně našlapovali na políčka a tipovali, kde „mina" není. Pokud závodník při průchodu „vybouchl“, opustil pole. Nastoupil další člen týmu a šel minovým polem od začátku. Zde bylo třeba zapojit již zmiňovanou paměť. To, že náš tým došel za 10 minut až do 13. řady, je úžasné.

Poslední disciplína byla pro naše žáky zdánlivě jednoduchá. Střelbu z laserové pušky si vyzkoušeli již při projektovém dni ve škole. Jenže únava a stres udělaly své. Někdo trefil všechny terče bez obtíží, někomu se klepaly ruce a jiný střílení uspěchal. I tak jsme byli z první šestice týmů ve střelbě nejúspěšnější!

Po absolvování všech disciplín měl tým pauzu. Závodila další šestice týmů z jiných škol. Toto volno jsme si zkrátili povídáním, jedením svačiny a zkoušením nachystaných doprovodných aktivit. Jedna z nich byla střelba ze závodních luků. Další bylo zkoušení základních prvků sebeobrany pod vedením vojenského instruktora. Vyzkoušeli jsme si obranu proti útoku nožem, pistolí i klackem. Zdá se, že to naše žáky bavilo - vydrželi zde nejdéle. Teď si jen přeji, aby tyto dovednosti nemuseli nikdy použít.

Poslední dobrovolná aktivita byla airsoftová střelnice, kterou jsme si všichni vyzkoušeli. Nejlepší z nás sestřelil všech 25 terčů v úžasném čase 10, 24 sekundy. Takový čas prý mají jen trénovaní hráči.

A jak jsme dopadli v soutěži? Při slavnostním nástupu a vyhodnocení jsme byli napjatí a chvíli jsme museli čekat, než nás vyhlásili. Obsadili jsme 6. místo - skončili jsme tedy v polovině závodního pole. A to i přes to, že jsme se na soutěž výrazněji nepřipravovali.

Doufám, že se žákům akce líbila a příští rok se najdou další čtyři žáci, kteří se budou chtít soutěže zúčastnit.

Mgr. O. Matěnová